V tomto příkladu propojíme různé povrchy bezešvým spojem. Volnou referencí k tomuto příkladu může být štýrský Kunsthaus. V rámci příkladu použijeme různé příklady pro jejich osvojení. Pro vytvoření „světlíku“ začneme s umístěním osy kolmé na povrch. Příkaz Úsečka: Normála plochy /Line: Surface normal  vytvoří úsečku ve směru normálového vektoru v místě počátku úsečky.

Pomocí vytvořené úsečky si definujeme konstrukční rovinu příkazem Nastavit KRov: Osa Z/Set Cplane by Z axis   V této uživatelské rovině vytvoříme Válec /Cylinder .Válce vytvoříme dva, jeden bude sloužit k ořezání povrchu, druhý budeme s povrchem spojovat.

Dvojici těchto válců si rozkopírujeme po ploše. Pro zachování kolmosti válců k ploše využijeme příkaz Orientovat: Na ploše /Orient: On Surface, který se nachází v záložce transformací.  Vybereme objekty pro kopírování, základní bod (tím je počátek úsečky, který se dotýká povrchu)a dále referenční bod. Ten bude určovat orientaci kopírované geometrie. Jelikož jde o válec, stačí zadat bod kdekoliv v normálové rovině podstavy, kde se nachází i počátek úsečky.

Nyní vnějšími válci rozdělíme povrch – Rozdělit / Split . Funguje to lépe než stříhání, protože stačí označit stříhací a stříhané objekty, kdežto při stříhání je třeba označit, která má být odstřižena. Rozdělené části spolu s vnějším válcem už potřebovat nebudeme, a tak je smažeme.

Nyní přistoupíme k napojení povrchů příkazem Plynulý přechod mezi plochami / Blend surface .  Označíme kraje povrchů, které mají být propojeny.

Následně se objeví kontextové okno pro úpravu tvaru spoje. Lze nastavit stupeň napojení (vyšší znamená plynulejší přechod – nejvíce tedy volba G4) a  pomocí řídících bodů  upravit profilovou křivku do požadovaného tvaru.

V případě potřeby je možné přidat další profilové křivky pomocí tlačítka Add Shapes.

 Editace pomocí klece/Cage editing umožňuje hladkou deformaci objektů. Pracuje trochu jinak než u řídících bodů objektu, díky možnosti vytvořit klec individuálně (nezávisle na tvaru geometrie, kterou chceme upravovat) případně deformovat danou geometrii pouze lokálně. Navíc lze nastavit stupeň křivosti editačních bodů a to i rozdílně pro jednotlivé osy. Podívejme se na srovnání změny objektu pomocí řídících bodů a pomocí klece.

Výchozím objektem byla koule. V příkladu 1 byl objekt změněn posunem řídících bodů. Všimněte si zlomu na povrchu deformované koule, který je zvýrazněn zebra analýzou. U ostatních objektů 2-4 byla koule deformována klecí s různým počtem editačních bodů. Výsledné objekty se liší, ale jak dokládá zebra, všechny jsou dokonale hladké bez jediné hrany.

Práce s klecí sestává ze dvou kroků. Nejprve je třeba vytvořit samotnou klec a pak teprve přistoupit k její editaci. Při ní se spáruje editační klec a editovaný objekt. Vytvoříme si kouli. Následuje chycení koule do klece. Zadáme Vytvořit klec/Create cage (případně pravým tlačítkem myši na ikonu  ). Jsme vyzváni k zadání bodů, které vytváří hranol klece. Jednodušší je z kontextové nabídky vybrat možnost BoundingBox, která za nás objekt obalí klecí. Obálkový kvárd/Bounding box  lze vytvořit i samostatně a podle něj pak klec vytvořit.  Zpět k tvorbě klece. Po zadání geometrie klece jsme vyzváni k určení počtu editačních bodů a stupni jejich křivosti. Teď, když máme klec hotovou, přijde na řadu samotná editace. Po příkazu Editovat klec/Cage edit   jsme vyzváni k určení  “zajatce“/captive a klece. Tím se doposud samostatné objekty navzájem propojí. Pokud byste chtěli zajatce vysvobodit, vazba se přeruší.

Po dokončení úprav je hladký povrch stále zachován.

Parametry jsou ty objekty, které reprezentují data. Všechny parametry jsou v liště reprezentovány ikonami s černým šestiúhelníkem. Daty může být skupina křivek , číslo , vektor , nebo třeba obecná geometrie  a další.  Parametrům lze přidělit hodnoty dvěma způsoby:

1. zadáním přes Set … nebo Set Multiple … Pokud je parametr nějakou geometrií, okno s grasshopperem se minimalizuje a zpřístupní se tak výběr objektů přímo v rhinu nebo jejich vytvoření. U křivek dochází k výběru existujících objektů, ale třeba parametru circle nelze přiřadit existující geometrii ale pouze vytvořit novou. Pokud typ dat není žádnou geometrií – tedy např. celé číslo slouží k zadání vkládací box.

2. Zadaná data lze spravovat a nebo i manuálně zadat přes Manage … Collection. Možnosti práce s daty se liší typ od typu.

Komponenty jsou objekty, které provádějí nějakou akci. Jedná se o funkce, které se vstupními daty (na levé straně) provádí určitou operaci. Na pravé straně komponent jsou umístěny výstupy. Ty je možné zapojovat do dalších komponent, čímž se vytváří skript. Skript na obrázku níže je tvořen několika komponenty.   – nejprve je vytvořena množina hodnot, z kterých jsou vytvořeny vektory se směrem v ose X  a v ose Y . Tyto vektory se sčítají  do jednoho. Poslední akcí ve skriptu  je posunutí bodu ve směru vektoru.

Pro správné fungování komponent je třeba zadat všechny vstupní parametry. Některé vstupní parametry mají přednastavené hodnoty tak, aby fungovaly už ve chvíli, kdy jsou vloženy na pracovní plochu. Tyto přednastavené hodnoty lze přepsat buď manuálně, nebo zapojením komponent/parametrů.

Speciální objekty se nachází v záložce Params v podkategorii Special. Každý z objektů má zcela jiný charakter, ale obecně lze říct, že usnadňují práci se skriptem. Jde třeba o uživatelsky příjemné zadávání dat různého druhu nebo analytické nástroje pro kontrolu skriptu. Na snímku níže na pracovní ploše vidíme numerický posuvník pro snadnou změnu vstupním hodnot. Dále je zde panel, do kterého si lze psát poznámky, nebo do něj můžete zapojit výstupní data parametrů/komponent, které panel zobrazí.

To je rozděleno na několik částí. Krom standardního řádku s položkami „File, Edit,…“ je v oknu část se záložkami.

Pod ním se nachází lišta /ribbon s jednotlivými příkazy. Obsah lišty se mění podle aktuálně zvolené záložky. V rámci této lišty jsou příkazy dále seskupovány do podkategorií (na obrázku níže jsou jimi Geometry, Primitive, Special). Vzhledem k tomu, že jednotlivé záložky mají různé množství podkategorií a samotných příkazů (navíc jsou vyvíjeny stále nové např. v rámci dalších rozšíření grasshopperu), se může stát, že se do aktuální šíře okna všechny položky nevměstnají.

Ty příkazy, které by se už nevešly, se jednoduše nezobrazí. Prioritně se schovávají méně důležité příkazy. Pokud kliknete na název podkategorie, zobrazí se všechny její položky a to jak formou ikony, tak popiskem.

Poslední a nejzásadnější částí je samotná pracovní plocha. Na ní se z lišty vkládají příkazy a navzájem se propojují. Žádaný příkaz je možné vyvolat i pomocí vyhledávání. Stačí dvojklikem na pracovní plochu otevřít searchbox a začít psát název hledaného výrazu, či klíčové slovo. Toho často využijete, když víte, co hledáte, ale nevíte, kde to je, nebo neznáte přesné jméno.

Pracovní plocha se skriptem pak může vypadat takto:

Co samotný skript dělá, se dozvíme někdy příště.