Winnipeg se nachází na kanadské prérii. V centru města se setkávají dvě řeky – Rad a Assiniboine. Když se v zimě shrne sníh, vzniknou fenomenální bruslařské dráhy dlouhé mnoho kilometrů. Teploty se zde však pohybují okolo -30°C, přičemž pocitová teplota umocněná silným větrem může dosáhnout až -50°C – díky tomu zde přirozeně vzniká potřeba úkrytu. Tohoto jevu vtipně využili Patkau Architects a vytvořili mobilní „vesnice“, které poskytují přístřeší zejména pro bruslaře.

Dočasné přístřešky tvoří stádo, které se chrání proti větru, choulí se k sobě navzájem a seskupuje se do nejvýhodnější formace – clusteru. Jednotlivé segmenty jsou natočeny tak, aby dokonale chránily proti větru a poskytovaly svým prostorem útěchu pro návštěvníky, bruslaře, kolemjdoucí. Seskupení jednotlivých částí není náhodné. Systém začíná na dvou segmentech, které mají jasně daný vztah velikosti a natočení svých vnitřních prostorů – tímto párováním vzniká  120° rotace, na kterou zrcadlově navazují další struktury, které nakonec vytvoří cluster s jasně definovaným vnitřním prostorem celé formace.

Každý přístřešek je vyroben ze dvou vrstev tenké a pružné překližky. Mezi oblouky a dřevěnými rámy jsou vytvořeny plochy, které jsou buď plné, nebo perforované; přirozeně zde vzniká pnutí a deformace. I díky tomu se tato struktura chová velmi živě, lehce se pohybuje ve větru, skřípe a vnímá všechny doteky větru. Sníh na ni přitom neulpívá. Uvnitř se nachází dřevěná podlaha a mobiliář k sezení – i díky tomu zde pocítíte teplo a pohodlí.

Nakonec onen křehký a jemný charakter těchto drobných staveb, který čelí přímému kontrastu s divokou a nebezpečnou kanadskou přírodou, působí na člověka harmonicky, libozvučně a klidně.

Autor: Patkau Architects | www.patkau.ca
Lokace: Winnipeg, Kanada
Realizace: květen 2011

Zdroje:
http://www.dezeen.com/2011/05/10/winnipeg-skating-shelters-by-patkau-architects/

Akihisa Hirata vytvořil skládaný kovový povrch pomocí velmi jednoduchou techniky, která se skládá výhradně z kombinace rovnoramenných trojúhelníků. Pavilon může připomínat mraky nebo dokonce zmačkané origami. Hlavně má vytvořený pavilon připomínat strom, při použití stejné logiky. Pro japonského architekta jsou stromy velmi symbolickou formou, protože vytvářejí stín a nabízí ideální úkryt a místo k odpočinku. Celý objekt trojúhelníkového půdorysu je prorůstán větvícími se trojúhelníky.

Na začátku tvorby byla architektura Akihisa Hirata inspirována binárním systému. Tyto systematicky navrhované formy vyvinuté pomocí opakování a variací rozšířil. Svůj zájem zaměřil na organické formy, které reprodukuje více nebo méně plasticky.

Bloomberg pavilon Projekt je součástí strategie muzea současného umění  v Tokiu. Chtějí podpořit více intimní vztah mezi uměním a měst. Společný projekt je realizován ve spolupráci s Bloomberg, společnosti, která si libuje v informačním trhu tím, že ovlivňuje rozhodovací orgány na celém světě a že zavedla rozsáhlý dobročinný program.

Autor:  Akihisa Hirata | http://www.hao.nu/
Lokace:  Museum of Contemporary Art , Tokio, Japonsko
Realizace:  2012

Zdroje:
Časopis MARK #36
http://www.domusweb.it/en/architecture/bloomberg-pavilion-project/

Věž Nakagin Capsule Tower je výjimečně realizovaný příklad metabolismu. Metabolismus bylo první japonské architektonické hnutí po druhé světové válce, které v roce 1960 vyhlásil kritik architektury Noboru Kawazoe spolu s pěti architekty Kiyoshi Awazu, Kiyonori Kikutake, Kisho Kurokawa, Fumihiko Maki a Masato Otaka. Metabolisté se zabývali problémem nového směřování budoucí japonské architektury a urbanismu. Vytvářeli různé architektonické a urbanistické návrhy s velkými, flexibilními a rozšiřitelnými konstrukcemi. Kladli důraz na ideje o recyklovatelné a trvale udržitelné architektuře.

Nakagin Capsule Tower je první realizace sestavená z prefabrikovaných buněk (do té doby jen podobně odvážné plány na papíře). Kisho Kurokawa tak získal primát v použití “kapslové” architektury pro každodenní běžnou stavbu.

Nosnou konstrukci věže tvoří dvě betonová jádra. 140 kapslí o vnitřních rozměrech 2,3x 3,8x 2,1 m (šířka/délka/výška) s kruhovým oknem je připevněno k jednomu z jader pouze čtyřmi šrouby. Tyto šrouby byly navrženy, aby snášely vysoké napětí, ale zároveň se spoje daly znovu rychle rozebrat. Jednotky včetně vnitřního vybavení byly kompletovány v továrnách. Na stavbu se přivezly již hotové a za pomocí jeřábu byly vyzdviženy a upevněny ke komunikačnímu jádru.

Každý z boxů o ploše 8,5 m² je samostatnou jednotkou se všemi vestavěným spotřebiči (rádio, telefon, televize, klimatizace…), nábytkem a hygienickým zázemím. Jednotka byla navržena pro jednu osobu a mohla sloužit jako obytná garsonka nebo jako pracovna. Několik boxů spojených dohromady může sloužit k ubytování rodiny.

Autor: Kisho Kurokawa | www.kisho.co.jp
Lokace: Chuo-ku, Tokio, Japonsko
Realizace: 1972
Zastavěná plocha: 429,51m²

Zdroj:
http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=673
http://www.ananasamiami.com/2011/05/nakagin-capsule-tower-1720-by-kisho.html
http://www.kisho.co.jp/page.php/209

Komplex skleníků se z hlediska nových forem nachází na pomezí, můžeme jej proto zařadit do skupiny hybrid. Tvar jednotlivých kupolí má nejblíže k typu blob, avšak celý komplex připomíná bujení zasahující krajinu, tedy typ cluster. Protože je komplex nadřazen celku, považuji za správné nazývat jej clusterem.

Prostředí pro zcela odlišné biomy vyžaduje i stavbu odlišnou na první pohled. Architekt za pomoci digitálních technologií navrhl soustavu kupolí, která skrývá hermeticky uzavřené celky. Skeletová nosná konstrukce, vycházející z principu Fullerovy kupole, a membránový plášť umožňují v maximální možné míře průchod přirozeného denního světla. Skleníky Eden Project jsou vybudovány z trubkové oceli, která tvoří šestiúhelníky vyplněné ultralehkými plasty. Zateplení zajišťuje několik vrstev UV transparentní fólie, které jsou ukotveny na šestiúhelnících a nafouknuty.

Tato velice odlišná architektonická struktura na první pohled „parazituje” na krajině. Je třeba však vědět, že komplex skleníků byl zbudován v místech vytěženého lomu, tedy v nenávratně poškozené kulturní krajině. Provozování skleníků by mělo být navíc přírodě prospěšné. Nejen že se zde pěstují v přírodě ohrožené druhy rostlin, čímž se brání jejich vyhynutí, rovněž provozování budovy je ekonomické. Využívá se přírodních obnovitelných zdrojů energie, jako je např. biomasa nebo štěpka. Politika instituce si také uvědomuje problémovost těžko recyklovatelných nebo nerecyklovatelných odpadů, která naše společnost produkuje. Využívá je pro tvorbu sochařských děl, která jsou v komplexu umístěna.

Architekt: Nicholas Grimshaw
Konstruktér: Anthony Hunt
Lokalita: St Blazey, Cornwall, Velká Británie
Otevření: 2001
Inspirace: Pillow Dome – Jay Baldwin
Konstrukce: ocelové rámy, termoplast
Funkce: skleníky s největšími umělými biomy na zemi
Účel: chrání ohrožené druhy rostlin před vyhynutím
Výška bublin: cca 50m
Teplota uvnitř: 18 – 35°C
Rostliny: více než 100 000 (cca 5 000 druhů)

Zdroje:
www.edenproject.com http://en.wikipedia.org/wiki/Eden_Project http://www.tixik.com/cs/eden-project-2366917.htm