Nová Pekingská kancelář pro firmu eegoo je protikladem klasické kancelářské typologie, kde tradičně dominuje objemová organizace a tvar programu. Jak někteří tvrdí, forma následuje funkci. Naopak, to, co lze zažít je tok formy a proudění vytvořené buněčnou sekvencí. Pekingská eegoo kancelář je prostor pro otevřenou diskusi a rozhodování, kde myšlenky mohou volně proudit od soukromého do veřejného, z buňky do buňky.

Organizace uzlové sekvence je dána programem, ve kterém se vytvořené buňky liší co do velikosti a použití, od soukromé kanceláře až po knihovnu a kavárnu. Oběh meandrů kolem jádra budovy se ve velikosti přizpůsobuje okolní funkci. Cesta je největší v blízkosti větších veřejných buněk kavárny a materiálové knihovny a užšími kolem menších soukromých kanceláří.

Úpravy povrchů odpovídají funkci prostorů, kde jednotlivé funkce jsou vyjádřené jako gradient měkkých až tvrdých materiálů. Recepce je vybavena povrchem připomínajicí zvlněnou kapalinu, zatímco v blízkosti malé kanceláře připomíná padák z lomených plošek.

Menší buňky mají schopnost se sloučit a vytvořit větší prostor veřejného či soukromého sektoru. Centrální zasedací místnost je tvořena trojicí menších buněk, které můžou být spojeny do jedné velké buňky. Každá buňka je vyjádřena sugestivní hranicí, jedna polovina pevnou zdí, nebo rámem a druhá polovina poddajným materiálem, podobným záclonám, aby bylo možné prostory spojit a vytvořít centrální zasedací místnost. Napodobování tohoto konceptu může být stůl rozdělen do tří menších jednacích stolů, které se použijí v nových prostorách.

Prostor nenuceně rozšiřuje dynamiku eegoo kanceláře v každém okamžiku.

Autoři: dEEP Architects
Lokace: Peking, Čína.
Realizace: 2011

Odkazy:
http://www.archdaily.com/194769/eegoo-offices-deep-architects/

Formou a půdorysem připomíná nové muzeum dopravy Riverside nepravidelně složený, nadvakrát přehnutý ubrousek. Jeho začátek a konec tvoří plně prosklené štíty. Zde se návštěvník vydá na svou cestu tunelem muzea, kde jeho pohled upoutá nejdůležitějších 3000 exponátů.

Materiál: Pro získání požadovaného jednotného vzhledu má fasáda i střecha identickou konstrukci. Spodní konstrukci tvoří ocelové trapézové plechy, namontované na ocelové nosníky. Na ně byly položeny bitumenové pásy, minerální vlna, překližka a podkladní pás. Jako jednotné opláštění objektu muzea byl použit titanzinek o tloušťce 0,8 mm.

Autor: Zaha Hadid Architects | www.zaha-hadid.com
Lokace: Glasgow, Skotsko, UK
Slavnostní otevření: 21.6.2011

Začátkem roku 2003 byla postavena autobusová zastávka v předpolí hoofsdorpské nemocnice Spaarne. Toto zařízení je umístěno uprostřed náměstí, je to veřejný prostor ve formě ostrůvku, který slouží jako styčný bod pro místní autobusovou dopravu. Návrh tohoto typu budovy bývá obvykle neutrální, ale zde bylo cílem vytvořit silnou individuální představu, která by byla méně strohá a všeobecně nijaká. Z tohoto důvodu byla stavba postavena v tradici Oscara Niemayera jako průsečík bílého modernismu s černým barokem.

Budova je celá postavena ze zpěněného polystyrenu a polyesteru a je to největší stavba ze syntetického materiálu (50 x 10 x 5 m). Z daného rozpočtu by ji nikdy nebylo možné vytvořit konvenčními metodami.

Lidé se často pozastavují nad jejím tvarem a tím, co znamená. Na to je řada možných odpovědí. Správná odpověď z hlediska architektury je, že se na ni dá pohlížet jako na velký bludný balvan ohlazený chozením a pohledy. Správná odpověď z filozofického hlediska je, že může být považována za formu, která ještě nebyla vymyšlena, ale která se jednoduše dala objevit. Správná odpověď z hlediska procesu navrhování je, že se na ní dá pohlížet jako na konečnou fázi vývoje tohoto procesu, který byl v tomto případě poněkud intuitivní kvůli neznámému technickému terénu, ve kterém jsme se všichni museli pohybovat. Všechny tyto odpovědi jsou zároveň správné i bezvýznamné. Jako bílý obličej gejši, každý názor a představa se může promítat do budovy a ona sama nemá žádné odpovědi.

V roce 2006 byla barva stavby změněna z bílé na oranžovou.

Autor: NIO architecten
Lokace: předpolí Spaarne Ziekenhuis, Hoofddorp, Nizozemsko
investor: Schiphol Project Consult
Dodavatel: inženýrské práce: Ingenieursbureau Zonneveld & Engiplast
Projekt: 1999
Dokončení: 2003
Náklady: € 1.000.000

Zdroj:
http://www.nio.nl

Stavba muzea byla inspirována místní zimní krajinou. China Wood Sculpture Museum, podle projektu architektonické kanceláře MAD architects, je kontrast mezi elegancí přírody a rychlostí každodenního života. 200 metrů dlouhé tělo muzea má tvar tekutiny zamrzlé v čase, což odráží a zkoumá vztahu mezi stavbou a životní prostředí.

Lineárně orientovaný interiér muzea je propojen s centralizovaným vstupem, který dělí stavbu na dva samostatné výstavní prostory. Hlavní vstup oba prostory rozděluje a zároveň spojuje, čímž je dosažen symbiotický vztah. Změnu v podobě stavby vytváří baldachýn a veřejné náměstí pro návštěvníky vstupující do muzea. Náměstí podporuje propojení s přírodou prostřednictvím venkovního rekreačního prostředí a zároveň poukazuje na zdejší mrazivé klima.

Výstavní prostory jsou organizovány kolem 3 atrií se střešními okny, které jsou určeny k zachycení severní sluneční energie. Tím vzniká křehká rovnováha světla a stínu, která provází návštěvníky v celém výstavním prostoru a tím vytváří poetický prostor spojující umění, lidi a přírodu.

Autor: MAD architects | http://www.i-mad.com/
Lokace: Harbin, Čína
Realizace: 2011

Zdroje:
http://www.designboom.com/weblog/cat/9/view/12767/mad-architects-china-wood-sculpture-museum.html
http://www.i-mad.com/

O výsledné podobě tohoto ambiciózního projektu se rozhodlo v roce 1998, kdy Zaha Hadid zvítězila v mezinárodní soutěž, které se zúčastnilo 273 návrhů. Betonová stavba se skleněnou střechou a rozlohou téměř 30000 m² stojí v římské čtvrti Flaminio v místech.

Způsob, jakým se prostory vzájemně střetávají a proplétají, bere v úvahu kurátorské požadavky vedoucí k různým propojením výstav a vytvoření řady nečekaných spojení.

Hlavním rysem nového návrhu jsou dlouhé vlnící se stěny, které autorka dále rozvádí: „zakroucené stěny, které jsem navrhla, neslouží pouze k vystavování uvnitř, ale také zvnějšku objektu. Můžete na nich mít nástěnné malby, videoprojekce nebo běžné instalace: je to o dění uvnitř i venku.“

Materiály jako sklo, ocel a beton dávají výstavním prostorám neutrální vzhled, pohyblivé panely zajišťují flexibilitu výstavních rozložení. Střešní systém je obzvláště složitý prvek. Skládá se z vnějšího skla, komplexní lehké stínicí rolety, žaluzie. Umělé osvětlení, systém pro kontrolu teploty a vlhkosti je zabudován v zavěšených panelech. Skleněná střecha je chráněna ocelovým pletivem, které promítá světlo a zaručuje snadnou údržbu.

Autor: Zaha Hadid | www.zaha-hadid.com
Lokace: Řím, Via Guido Reni 4
Realizace: 1998- 2009

Zdroje:
http://www.viewpictures.co.uk
http://sosok.kompasiana.com
http://www.designboom.com
http://www.archiweb.cz